z kronik 2003 - 2005
2. 5. 2007
10. prosince 2003
přítomno: 17 členů KLUS
host: sestra Vlasta Dobrovolná,
spoluzakladatelka KLUS Havlíčkův Brod
Dnešní setkání se neslo již v předvánoční náladě, neboť je posledním naším setkáním v tomto roce. Stůl se prohýbal pod mísami chlebíčků a cukroví, atmosféru podbarvovaly tóny reprodukovaných koled. Přesto jsme se však věnovali především tématu, jež nás všechny spojuje.
Nejprve jsme zhodnotili minulé akce: V sobotu 6.XII. se někteří z nás účastnili setkání AP-klubu Hradec Králové a především máme ještě živé vzpomínky na oslavu 30. výročí založení našeho KLUSu. Tato událost, zejména účast našeho předního odborníka na léčbu závislostí Doc. Jaroslava Skály, se setkala s velkým zájmem NOVIN VYSOČINY, neboť jí věnovaly tři články.
V této souvislosti jsme se pozastavili nad jedním jeho výrokem: On sám zcela abstinuje více než padesát let, a to pod vlivem toho, že se věnuje právě této specializaci. My jsme dnes vyslovili obdiv jemu i všem terapeutům, kteří se dobrovolně v zájmu svých pacientů vzdali této své občasné neřesti, ačkoliv je k tomu nenutily zdravotní a společenské, stále neúnosnější problémy, jako nás.
Hlavním tématem dnešního odpoledne ( v souvislosti s dopisem, jenž nám zaslala jedna členka, pozastavivši svoje členství,) byla recidiva, aneb KDYŽ SE NA NÁS OBRÁTÍ, PŘÍTEL, KTERÝ ZRECIDIVOVAL.
Shodli jsme se na tom, že v tomto případě se pro něho stáváme laickým terapeutem, který sdílí a chápe jeho problémy, od něhož i on očekává, že mu dopomůže k návratu.
Organizační otázkou dnešního odpoledne bylo další vedení kroniky – jeho výsledkem je tato nová úprava.
Tvrdým oříškem se pro mnohé z nás stala otázka, kterou nám všem položila naše paní doktorka: JAKÁ JE MOJE ŽIVOTNÍ FILOZOFIE, CO MI NEJVÍC POMÁHÁ V ABSTINENCI.
Závěrečné slovo patřilo paní Vlastě Dobrovolné, bývalé zdravotní sestře MUDr. Vladimíra Kysilky, která spolu s ním havlíčkobrodský KLUS před třiceti lety zakládala.
Po několika závěrečných vtipech, jež zde netřeba publikovat, a po nezbytném přání k nastávajícím Vánocům a novému roku jsme se plni nové energie a odhodlání k potýkání se s našim životním problémem (a rozhodně ne hladoví) rozešli domů.
zapsal Luděk Šimek
14. ledna 2004
přítomno: 16 členů KLUS
hosté: sestra Vlasta Dobrovolná
Eva Holendová ml., sociální kurátorka města Havlíčkův Brod
Celá první část dnešního KLUSu patřila našemu hostu, paní sociální kurátorce. Povídala nám o své práci, o potížích lidí, kterým pomáhá, a odpovídala na naše dotazy v oblasti, která se může týkat kohokoliv z nás. Není divu, že se naše dotazy leckdy změnily v kritiku našeho sociálního systému.
Po přestávce pak již náš program patřil tématům ryze KLUSáckým:
Ještě jednou ohlas oslav 30. výročí vzniku našeho KLUSu: Informoval nás o něm náš dlouholetý člen Jan Horák, který se s touto velmi pozitivní odezvou setkal při své návštěvě Želiva. Zejména paní MUDr. Kysilková prý byla setkáním 29.listopadu velmi nadšena
Příprava 15. čísla časopisu ABSTINENCE: Zdrželo se nové číslo, které mělo vyjít již koncem minulého roku, vzhledem k tomu, že redakce i pořadatelé výše jmenovaného sjezdu jsou tytéž osoby. Což však urychleně napravíme – 15. číslo se již tiskne.
KRONIKA KLUS: Celých deset let naše kronika ležela ladem. Nelehký úkol – zrekonstruovat ji na základě archivních materiálů - vzal na svá bedra Josef Marek a zdárně na tom pracuje. Aby však kronika byla pestřejší, zajímavější a měla řádnou dokumentární hodnotu, jsou potřeba autentické snímky. Proto byli členové vyzváni, aby se doma poohlédli po starých fotografiích.
V názoru na téma naší další debaty jsme se vzácně shodli. Byl jim totiž VÝZNAM KLUSU PRO DALŠÍ PRŮBĚH LÉČBY A ABSTINENCE.
Nakonec nám opět paní doktorka položila kontrolní otázku: JAK KAŽDÝ Z NÁS PROŽIL VÁNOČNÍ SVÁTKY A PŘÍCHOD NOVÉHO ROKU?
Každý z nás si je prožil se svojí rodinou, přáteli ( či se svojí samotou). Díky moderní technice však přecejen naše velká klusácká rodina o svátcích jedno pojítko měla: Krátké textové zprávy. Proto závěrem jedno moudro z novoroční SMS:
Na Nový rok si lidé přejí štěstí, zdraví – já přeji dar lásky a hlubokého přátelství a míru v sobě, neboť je to ta nejdokonalejší energie tohoto vesmíru.
Zdenda Baloun.
sobota 14. února 2004
Dne 14.2.2004 jsme byli v Hradci Králové na setkání členů KLUSu. Uvítal nás doktor Pleskač, představil nové členy a každý řekl, jak dlouho abstinuje.
Dr. Pleskač měl na každého člena otázky:
kdy jsem si uvědomil(a), že abstinence se mi vyplácí?
jaký(á) jsem, když abstinuji?
co bych si přál(a) do budoucna?
Většina členů odpověděla, že si výhody abstinence uvědomuje téměř stále, v každém okamžiku, ať se to týká důvěry v práci, v rodině, ale i v otázce zdraví a osobního štěstí. Na otázku, jaký jsem, když abstinuji, zazněly odpovědi, jako: Jsem normální člověk, ale také člověk zodpovědný, spolehlivý. Já osobně si právě těchto vlastností na sobě nyní v abstinenci vážím, protože když jsem pila alkohol, rozhodně jsem nebyla spolehlivá ani zodpovědná. Do budoucnosti si většina členů přála trvalou abstinenci, zdraví, což se samozřejmě odvíjí od toho, zda budeme abstinovat. Já mám přání, aby mě život bavil tak, jako nyní, a měla tolik vitality, jako mám v dnešní době po léčbě. Vím, že když budu spokojená a šťastná já, budu ovlivňovat spokojenost a štěstí v celé rodině.
Dále Dr.Pleskač přečetl program dalších setkání, a to je:
3.dubna: Hradec Králové – GARNI – předvelikonoční klub
29. května: Chlumec nad Cidlinou – výlet
26. června: Kunětická hora - opékání
21. srpna: Černožice nad Labem - Gulášklub
6. listopadu: Hradec Králové – RYNA – terapie a plán na rok 2005
4. prosince: Hradec Králové – GARNI – předvánoční klub
Setkání se mi moc líbilo, proběhlo v přátelském ovzduší a je dobře vědět a cítit, že mám přátele, kteří o mně vědí i nepříjemné věci co se týče epizod ze života alkoholika a proto se těším na další setkání. Mile mě překvapilo a zahřálo u srdce, že jsme každý dostal diplom za abstinenci.
Nakonec jsme se potěšili zážitkem z pěveckého vystoupení sourozenců Němcových.
zapsala: Helena Klimptová
4.prosince 2004
hotel GARNI, Hradec Králové
MIKULÁŠSKÉ SETKÁNÍ
Stalo se pravidlem, že havlíčkobrodská výprava se zúčastňuje všech akcí, pořádaných hradeckými kolegy. Tentokrát se jednalo o předvánoční posezení, spojené s terapií, tedy oblíbenou anketou dr. Pleskače. Tentokrát si na nás pan doktor přichystal pět otázek:
1) Kolik toho mám (myslí se let a měsíců abstinence)
2) Jaká je moje profese
3) Co bych byl bez abstinence
4) Co díky abstinenci jsem
5) Kdy jsem poprvé slyšel o Doc. Skálovi
Korunu tomu však nasadil jeden havlíčkobrodský účastník, který se zřejmě opozdil o dvě otázky a na dotaz č. 4 odvětil: Invalidní důchodce.
A proč ten dotaz právě na Doc. Skálu? Pan Doc. Jaroslav Skála se svojí nerozlučnou asistentkou Arnoštkou Maťovou tu totiž byli mezi námi. První český odborník na léčbu alkoholismu se s námi srdečně pozdravil, řekl nám pár hezkých slov a pak jsme si společně zazpívali jeho Ódu na radost, tedy Beethovenovu Ódu na radost jakožto hymnu abstinence:
Vzhůru sestry/bratři k příčkám stěžňů
napínejme plachty již
pro nás dobrý vítr vane
nebude již s pitím kříž.
Radosti ty jiskro boží
sestup se svých výšin k nám
pomáhej nám v našem bytí
vytvoř v našich duších chrám.
Když pak někdy ve svém žití
starostí jsi udolán
v našem kruhu najdeš sílu
neváhej a vrať se k nám.
Následovala obvyklá tombola, kde snad každý něco vyhrál, a nejen maličkosti – byla zde i kachna, krůta a kapr – a po skvělém obědě jsme se šťastným a příjemným pocitem z našeho setkání rozjeli do svých domovů.pro nás dobrý vítr vane
nebude již s pitím kříž.
Radosti ty jiskro boží
sestup se svých výšin k nám
pomáhej nám v našem bytí
vytvoř v našich duších chrám.
Když pak někdy ve svém žití
starostí jsi udolán
v našem kruhu najdeš sílu
neváhej a vrať se k nám.
zapsal: Luděk Šimek
V E L I K O N O Č N Í S E T K Á N Í
19.března 2005
Již tradičně pořádal hradecký KLUS v hotelu GARNI velikonoční setkání, již tradičně se jej zúčastnili i vyznavači střízlivosti z Havlíčkova Brodu a širého okolí. Chřipková epidemie však udělala probírku v našich řadách a tak nás jelo jen osm. Naložili jsme pár svých příspěvků do tomboly a vyrazili vysočinou, kde právě a konečně zima taje.
Prvním bodem programu byl obvyklý terapeutický kvíz dr. Pleskače, na který se vždy těšíme a zároveň s obavami očekáváme, jaké záludnosti si na nás zase pan doktor vymyslí. Tentokrát ale byly otázky lehké:
Kolik toho mám (roků, měsíců, dní abstinence)
Svou abstinenci hodnotím jako - ...?
Kdo mi nejvíce pomáhá v abstinenci
Co si pomyslím, když uvidím opilce
Jaké chci mít letošní velikonoce
Pak nám zahrála folková skupina MARIE a losovala se tombola, při které se potvrdilo pravidlo, že štěstí v lásce – neštěstí ve hře, protože naši čerstvě zaláskovaní Honza se svojí přítelkyní nevyhráli nic. Také jsme si prohlédli na počítači digi-foto z minulých akcí, pojedli chutný oběd, popovídali si a rozjeli se k domovům. Nálada byla pohodová a posílila nás v našem životním boji.
Nezapomněli jsme všem zúčastněným oznámit jednu důležitou novinu:
Zdeněk Baloun založil internetový klub STŘÍZLIVOST . Najdete jej na www.kluby.quick.cz/klub.asp?klID=17447
Stačí ale otevřít hlavní stránku servru www.quick.cz, klinknout na oddělení zdraví, zde vybrat klub střízlivost – a můžete si povídat o problémech s pitím i probrat slasti střízlivosti.
zapsal: Luděk Šimek
14.května 2005
VYSOČINA A ORLICKÉ PODHŮŘÍ V MÁJI
Je krásné sobotní ráno a my už zase vyrážíme na jeden z výletů, kam nás pozval pan doktor Pleskač a naši hradečtí kolegové. Jedeme krásnou májovou vysočinou, alejemi kvetoucích šeříků a ovocných stromů, jen u Hlinska to trochu fouká. Cílem dnešní cesty jsou Častolovice a Kostelec nad Orlicí.
Zprvu jsme se nemohli dohodnout, jakou trasu zvolit, zda přes Holice, či raději přes Hradec, nakonec jsme se ale rozhodli pro tu nejkratší: Skuteč – Borohrádek – Častolovice. Počítali jsme s tím, že nejkratší nemusí znamenat nejpohodlnější. Takové krátery, jaké na nás čekaly v úseku Krouna – Skuteč, jsme však dosud neviděli. Silnice jak po náletu. Pohled na kvetoucí krajinu, hluboké lesy u Horního Jelení i blížící se panorama Orlických hor nám však vynahradily útrapy místních komunikací a Luděk v roli navigátora s automapou na kolenou zaváhal jen jednou, když celou výpravu v Radhošti u Chocně místo na silnici do Borohrádku navedl do kravína.
Na parkoviště u zámecké obory v Častolovicích jsme dorazili dokonce s předstihem, dřív než ostatní účastníci tohoto setkání vyznavačů střízlivosti, a tak jsme měli dost času prohlédnout si bílé daňky, prasata, mini-ZOO s drobným ptactvem i mohutnými pštrosy, i majitelku zámku, paní hraběnku ze Šternberka ve vozítku, připomínajícím papamobil.
V deset hodin jsme pak měli na programu prohlídku zámku, jednoho z největších skvostů české renesance. Sešlo se tu hodně nás, bojovníků proti vlastní závislosti. Museli jsme se rozdělit na dvě skupiny, abychom se vešli i do malých zámeckých komnat. Pak jsme odjeli do nedalekého Kostelce, kde v restauraci U splavu pro nás byl přichystán oběd i oblíbená terapie Dr. Pleskače. A bylo nás tolik, že nám velký sál restaurace málem nestačil, personál musel ještě přidat pár stolů a židlí. Čímdál víc lidí se zúčastňuje akcí, pořádaných Hradeckým klubem, jen si nejsme jisti, máme-li se radovat z toho, že roste počet lidí, majících zájem skoncovat se závislostí, nebo být znepokojeni rostoucím počtem pacientů. Vždyť Česká republika figuruje na předních místech světového žebříčku spotřeby alkoholu.
Dnešní otázky Dr.Pleskače nás nutily trochu zavzpomínat:
Kolik roků a měsíců nepiju (případně kolik jich mohlo být, kdybych nerecidivoval)
Můj nejhnusnější a nejodpornější zážitek z období, kdy jsem pil
Můj nejkrásnější zážitek, který bych neprožil, kdybych nadále pil
Jak se mi líbily Častolovice
Cestu domů jsme si zpestřili volbou troch odlišné trasy krásným zeleným údolím Krounky pod hradem Rychmburk a posezením na Čertovině nad Hlinskem, kde jsme u kafíčka plánovali další hezké akce a výlety.
zapsal Luděk Šimek
18.-19.června 2005
Budislavská mise
Je poledne. V mysliveckém areálu v Kuklenách u Hradce Králové pomalu končí sraz východočeských vyznavačů střízlivosti, což je určitě první akce v tomto objektu, při které nebyla prolita kapka alkoholu. Oficiální část pozvolna přešla ve volnou zábavu, i ta již vázne, neboť účastníci jsou přeplněni všemi dobrotami, pod nimiž se tu stoly prohýbaly.
Pro osádku Láďova vozidla však výlet nekončí. Čeká je ještě daleká cesta. Naši svitavští kolegové dnes a zítra táboří v Budislavi, v romantické krajině Novohradských skal. Pozvala nás tam duše svitavského KLUSu, amatérská básnířka Dana, a my si samozřejmě nenecháme ujít seznámení s novými přáteli a „bratry ve víře“. Luděk už netrpělivě přešlapuje kolem předsedova stříbrného Favorita, táboření v romantické přírodě, to je jeho živel. Dorazil , sic se zpožděním, i Martin (zaměstnanec Českých drah), můžeme tedy nasednout a vyjet.
Hradecký silniční okruh nás snadno navede na výpadovku směr Vysoké Mýto. Po nádherně modré obloze se loudá pár načechraných mráčků, slunce praží, tytam jsou chmury a deště, do nichž jsme dnes vstávali. „Špekáčky sebou“, stálo na Danině zvadle. Proto zastavujeme v Holicích, abychom doplnili zásoby. Bohužel, je sobotní odpoledne, neseženeme jiné, než špekáčky supermarkeťáčky v igelitu, z nichž potečou proudy škrobu, až je dáme nad oheň. Ale to nám náladu nepokazí, pokračujeme na jihojihovýchod krásnou rovnou silnicí.
Až do Vysokého Mýta. Na konci města odbočujeme vpravo a charakter sinic se prudce mění. Kroutíme se místními silničkami mezi poli, pak i lesy a roklinami, asi třikrát kufrujeme, pro řidiče hotová lahůdka., z Nových Hradů se nám podaří již na druhý pokus vyjet správnou silnicí, stavíme se na rozhledně, z níž je vidět i Kralický Sněžník a Praděd, a už je tu obec Budislav, kde je „u Národního výboru úplně jasná odbočka k tábořišti, tam nemůžete zabloudit“, tvrdila Dana. My však dokazujeme, že tu umíme zabloudit, ona ta odbočka není jen jedna.
A pak se konečně před námi zaskví brána s nápisem TÁBOR VESMÍR TOS SVITAVY. Chatkový dětský tábor na široké louce u lese. Vítá nás paní správcová, vyhražuje nám jednu hezkou patrovou chatku na kraji lesa. Sotva se stačíme ubytovat a rozkoukat a uvařit si kafíčko v kuchyňce, a už jsou tu naši hostitelé, asi desetičlenná skupinka svitavských Klusáků včele s Danou, kteří zatím stihli absolvovat výlet do Toulcových Maštalí, nejzajímavější partie Novohradských pískovcových skal.
Nastává vítání a představování a seznamování a povídání o sobě i o tom našem společném problému a za chvíli už hovor plyne, jak bychom se znali ze školy. Je třeba připravit trochu dříví na ohníček, naštěstí sezóna dosud nenastala, suchého dříví se válí haldy hned za našimi chatami. Pak už se rozhořel oheň a opéká se uzenina a nálada je vynikající. Roman ze Svitav, snad aby dokázal, že výborná nálada může být i bez alkoholu, (což mnoho lidí neví), sype z rukávu jeden vtip za druhým, čím starší, tím oplzlejší, nic se neohlíží, že dosud nešly spát ani nezletilé uši. Na Klusácké akce totiž někteří členové berou i své rodinné příslušníky, manžely či manželky, děti. Je to velice užitečné pro celou rodinu, aby jejich nejbližší dokázali pochopit problémy toho, kdo se léčí ze závislosti. Pánové zatím stihnou probrat všechna témata, která se obvykle diskutují v hospodě, (přesněji: o nichž se vede v hospodě vzájemný monolog), chlapi skončili samozřejmě na vojně.
Večer se nachýlil, šli jsme spát s vědomím, že máme nové kamarády, s nimiž určitě musíme podniknout více takových hezkých vandrů. Přes noc se nám to také rozleželo v hlavě a náš plán začal mít konkrétnější podobu, takže jsme v plánech pokračovali hned po snídani: Pozvali jsme svitaváky na náš pochod na Červenou řeku 13.srpna. A příští rok ještě před sezónou, kdy je tábor volný, tu uděláme, totiž, svitavští kolegové uspořádají, vícedenní soustředění. Kapacita tábora je velká, můžeme pozvat všechny AP-kluby, které pravidelně jezdí na východočeská setkání.
Krásné včerejší počasí pokračovalo, jen neradi jsme se loučili. Ale museli jsme, někteří to máme domů daleko.
Láďův stříbrný Favorit nás vezl vysočinou k Hlinsku, tentokrát již méně spletitými a pokroucenými cestami. Tady už to totiž řidič znal a nemusel se spoléhat na Luďkovu navigaci. V Hlinsku jsme měli chvíli času, prohlédli jsme si tedy skanzen Betlém přímo v centru města, a pak už s námi motoráček uháněl k Havlíčkovu Brodu.
Tento víkend, plný nových i starých setkání, přátelství a nových plánů, patřil k těm nejkrásnějším, jaké jsme prožili díky střízlivosti. A dlouho budeme mít na co vzpomínat.
zapsal: Luděk Šimek
Poštou emailovou nám příšlo v letošním druhém zářijovém týdnu zvadlo do Poličky a okolí. Jenže už bylo po zářijovém KLUSu a ne každý má internet, takže se o výletu mnoho lidí nedozvědělo. Proto v sobotu vyjeli jen dva naši delegáti – Zdeněk Baloun a Luděk Šimek.
I tak nás ale v Poličce vítali naši svitavští hostitelé srdečně.
Organizátorem dnešního výletu byl Roman a vymyslel program opravdu vyvážený: Byla v něm zastoupena kultura a historie, krásy přírody i utužení kondičky. Nejprve nás vyhnal po 191 schodech na poličskou věž, která je slavná – čím? Správně: Narodil se na ní Bohuslav Martinů. Z jejího ochozu je výhled na starobylé město Polička i kotlinu, v níž leží, a Roman sypal z rukávu historická i technická data všech objektů, které jsme odtud viděli. Pak nás protáhl malebnými uličkami kol krásně zrenovovaných hradem do městského parku k soše B. Martinů a do třetice ještě na hřbitov k jeho „rodné hrobce“, jak pravil náš dobře informovaný průvodce.
Prohlédli jsme si Poličku a už nás 6 účastníků výpravy vezl Danin Favorit (ne, to není překlep, jela Dana, Olina, Roman, Láďa a my dva z havlíčkobrodska v jednom voze; policejní hlídku jsme nikde nezahlédli a ona nás naštěstí taky ne) přesně podle plánu směr Telecí. Tato vesnice, táhnoucí se v délce 5 km horským údolím, je známá svými památnými stromy. Pajkrův dub a Lukasova zpívající lípa, v úkrytu jejíž dutiny podle pověsti v době protireformace písmák Jiroušek tajně přepisoval českobratrskou bibli a žalmy a jak si při tom zpíval, lípa rezonovala a zpívala s ním. Kousek od Telecího jsme ještě navštívili 900 let starou Rybenskou lípu a Dražarovu lípu, Roman nám všude podal odborný výklad, opět jsme nasedli a jeli do Milov. Údy už jsme měli rozlámané od toho šestičlenného krčení v malém vozidle a potřebovali se trochu protáhnout. Proto nám přišel vhod další bod programu – výšlap na skalní útvary Čtyři palice a Velké Milovské Perníčky. Ta poslední fáze, výstup na Perníčky, byla trochu krkolomná, ale stálo to zato. Rozprostřel se nám nádherný výhled, Žďárské vrchy jak na dlani, dnes nádherně prosluněná vysočina.
Uposlechli jsme totiž pokynu v závěru zvadla – DOBRÁU NÁLADU I POČASÍ S SEBOU. Krásné počasí i dobrá nálada tu byla v míře vrchovaté a to se nám vyplatilo. Je jasné, že spolupráce se svitavskými teď už nebude v našem programu výjimkou.
zapsal: Luděk Šimek
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář