Skála a KLUS
1. 5. 2007
Skála a Klus 
Představa mladého muže, holdujícího nezřízeně plzeňskému byla patrně pro řadu lidí stejně přitažlivou fantazií, jako pro jiné představa přísného askety, kategoricky odmítajícího a odsuzujícího všechny radosti života. Osobně jsem přesvědčen, že Jaroslava Skálu je možno objektivně hodnotit jako člověka vášnivého, nadměrná konzumace alkoholu, ani jiných návykových látek však mezi jeho vášně nepatří. Některé z jeho opravdových vášní měly patrně u něj v průběhu života až charakter abúzu ( např. práce, cestování a sport zejména běhání), nikdy však nedosáhly stupně závislosti. Naopak - v přeneseném významu - lze říci, že to, oč (v případě alkoholu) marně usilovaly celé generace jeho pacientů, se Jaroslavovi (v případě jeho "vášní") podařilo: učinil z nich "zdraví prospěšné návyky" a naučil se úspěšně jejich "kontrolovanému užívání".
Co bylo u něj zdrojem těchto "návyků"? Bezpochyby významnou roli hrály "faktory genetické". Jak sám uvádí, byly to "geny, o které pečoval a nešlapal po nich" schopnost, vytrvalost a trpělivost jeho předků, projevující se u něj obdivuhodnou pracovitostí v průběhu profesionální kariéry. Jistě k nim lze počítat fyzickou zdatnost a pohybové nadání, které od mládí rozvíjel. Sport se tak rovněž celoživotně stal jedním z jeho hlavních ("vášnivých") návyků. Konečně i počátky jeho "vášnivé" záliby v cestování a poznávání nových krajin lze vystopovat v dětství. Ve 20. letech se totiž díky zaměstnání jeho otce často stěhovali. V roce 1925 dokonce až do Jugoslávie, kde otec pracoval tři roky jako vrchní inženýr v železárnách blízko Sarajeva. Později se stal expertem Škodovky a pobýval často mimo republiku. Také Jaroslav Skála (již jako vedoucí lékař protialkoholního oddělení) často na dlouhé týdny Apolinář opouštěl a cestoval. Během svého života navštívil téměř čtyři desítky zemí.
Kombinace výše zmíněných dispozic se nejdříve projevila v oblasti sportovní. Ve dvanácti letech, jako sekundán reálného gymnázia, vstoupil Skála do tělocvičné jednoty Sokol. Sccokolu zůstal věrný celoživotně. V šestnácti letech cvičil na Strahově na všesokolském sletu, počínaje rokem 1932 se zúčastnil (do roku 1948 aktivně) všech sletů a spartakiád. Byl rovněž zakladatelem TJ Sokol Apolinář. V mládí se aktivně věnoval různým sportovním odvětvím, nejvíce lehké atletice a cyklistice, s kamarády i sám projel na kole velký kus Evropy.
Po maturitě na gymnáziu v roce 1935 začal studovat lékařskou fakultu v Praze. Současně se přihlásil také ke studiu na Institutu tělesné výchovy a sportu, který úspěšně absolvoval v roce 1939. V tomtéž roce po okupaci republiky nacisté uzavřeli české vysoké školy. Skála tak nejprve nastoupil jako profesor tělocviku na reálce v Plzni, lékařskou fakultu dokončil po osvobození republiky. Promoval v roce 1946, poté se ucházel o místo na interní klinice profesora Hynka. Vzhledem k tomu, že se Skála v průběhu studií oženil s kolegyní medičkou Emilkou a měli v té době již dvě děti, považoval jej pan profesor za neperspektivního. Měl totiž zájem o někoho, kdo by byl ochoten trávit na klinice čas od rána do večera. Profesor Hynek netušil, že odmítá přijmout lékaře, který v budoucnu bude trávit na pracovišti celé dny a noci. Poté, co neměl volné místo ani profesor Král v novém Ústavu tělovýchovného lékařství, šel se Skála zeptat na pražskou psychiatrickou kliniku profesora Myslivečka. K psychiatrii měl vztah díky vynikajícím přednáškám, které slyšel během války. Vzhledem k tomu, že psychiatrie tehdy nepatřila mezi nejvyhledávanější obory, byl přijat a stal se posléze lékařem s nejdelším nepřetržitým působením na pražské psychiatrické klinice v poválečném období. Od nástupu na kliniku v srpnu roku 1946, včetně dalšího působení na protialkoholním oddělení kliniky v Apolináři až do odchodu do důchodu v roce 1982 tak zde byl činný 36 let.
Krátce po nástupu na psychiatrickou kliniku v srpnu 1946 došlo k události, která měla rozhodující význam pro další vývoj Skálovy profesionální dráhy. Profesor Hořejší, který Skálu pozval v červnu 1945 na valnou hromadu Československého abstinentního svazu, mu nabídl, aby se zúčastnil první poválečné konference o alkoholizmu, která se měla konat v září téhož roku v Bruselu. Rozhodla zejména skutečnost, že Skála uměl kromě němčiny dobře francouzsky. Na konferenci byl nejmladším z více než stovky účastníků. Z referátů zahraničních kolegů dospěl k závěru, že alkoholizmus působí problémy celosvětově a že by to mohla být i pro něj jako budoucího psychiatra zajímavá oblast profesionálního zájmu.
Po návratu z konference proto začal v klinické knihovně hledat novinky v odborné literatuře, týkající se problematiky alkoholizmu. Záhy narazil na informace o společenství Anonymních Alkoholiků, kteří od roku 1935 vyvíjeli činnost v USA. S kolegy z psychiatrické kliniky rovněž začal diskutovat o možnosti aplikace nových metod léčby alkoholizmu. Výsledkem jejich diskusí bylo krátce na to (v roce 1947) zahájení averzívní léčby emetinem (proslulé "blinkačky"). Prvním pacientem, který tyto "blinkačky"absolvoval a následně úspěšně abstinoval, byl pan Stanislav Kotulán. Stal se také prvním předsedou socioterapeutického klubu, který Skála založil 5. února 1948 pro pacienty a absolventy odvykací léčby. Klub lidí, usilujících o střízlivost (KLUS) byl inspirován formou svépomoci a myšlenkami amerických Anonymních Alkoholiků (AA), zejména usilováním o střízlivost.
(Bohužel jen za několik dní nato, 25. února 1948, zvítězila v naší zemi komunistická ideologie, pro kterou byly nepřípustné spirituální prvky, obsažené v programu "12ti kroků" AA. V praxi to znamenalo nemožnost oficiální, otevřené činnosti AA v Československu až do sametové revoluce v roce 1989. V prosinci 1989 se sešla v Apolináři první malá skupinka lidí, kteří u nás zahájili činnost AA.)
Založení KLUSu, jehož členové se scházeli jednou týdně v Ústavu národního zdraví v Praze na Vinohradech, tak předcházelo vlastnímu založení protialkoholního oddělení "U Apolináře". K této historické události došlo 10. září 1948, kdy do budovy, sousedící s kostelem sv. Apolináře, přišel doktor Jaroslav Skála spolu s několika pacienty - alkoholiky z psychiatrické kliniky. Pacienti si přinesli postele a Skálovi psací stůl aby mohl začít ordinovat (první den na zahradě). Takto nenápadně, v několika málo místnostech, zahájilo činnost protialkoholní oddělení, které se následně stalo centrem vzniku a vývoje celého nového oboru medicíny u nás.
(Rozšiřování prostor nového oddělení probíhalo pozvolna a bylo svým způsobem - zejména s ohledem na charakter činnosti oddělení - poněkud pikantní. Další místnosti, ve kterých byly následně zřizovány další pokoje pacientů a pracovny totiž získával Skála "výměnou za drogu". Konkrétně se jednalo o kávu ze zahraniční potravinové pomoci - UNRA. Vždy za jeden kilogram kávy získal Skála jednu místnost od správce budovy.)
V následujících letech Skála se spolupracovníky postupně vypracoval komplexní léčebný program, režim a systém doléčování, který se stal vzorem pro další nově vznikající oddělení pro léčbu závislostí na návykových látkách u nás i v zahraničí. Některé prvky programu byly zcela unikátní. Tak například v roce 1951 inicioval Skála zřízení protialkoholní záchytné stanice, která v podobě zdravotnické instituce byla prvním zařízením svého druhu na světě. Po vzoru pražské záchytky pak vznikala podobná zařízení u nás i v zahraničí. Svoje aktivity v oblasti prevence a léčby závislostí na alkoholu neomezil Skála jen na Apolinář. Bez nadsázky jej lze považovat za zakladatele alkohologie v naší zemi. Spolu s dalšími (Rubeš, Urban, aj.) postupně rozšiřoval oblast odborného zkoumání, prevence a léčby závislostí. Zcela ve shodě se zahraničními odbornými trendy druhé poloviny dvacátého a začátku 21.století tak stáli u zrodu moderní adiktologie - oboru, který se zabývá výzkumem, prevencí a léčbou závislostí na psychoaktivních látkách a jiných zdraví škodlivých návyků a který, kromě pevného zakotvení medicínského vytváří předpoklady pro potřebné přesahy. Skála založil a v letech 1956-1981 vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných toxikomanií, v roce 1993 spoluzakládá S program, režim a systém doléčování, který se stal vzorem pro další nově vznikající oddělení polečnost pro návykové nemoci v rámci České lékařské společnosti J.E.Purkyně.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář