Černožice 2007
1. 9. 2007
25. srpna 2007
ČERNOŽICE
Do Černožic se vždycky těšíme, protože se tu podávají samé dobroty, jejichž vrcholem je bramborový guláš Dr. Pleskače, protože se tu scházíme v příjemném prostředí vodácké základny u Labe a hlavně – protože se tu schází dobrá parta vyznavačů střízlivosti. Naše letošní přípravy na cestu byly provázeny trochu zmatky: Podle starší verze se setkání mělo konat již 18. srpna. Naštěstí náš předseda včas zjistil změnu termínu a všechny zájemce o účast obvolal, čímž nás ušetřil jednoho výletu navíc.
Některé z nás postihla nemoc či úraz, některé rodinná návštěva, a tak se havlíčkobrodská výprava vešla do jednoho vozu + na jedno kolo. Naši hradečtí přátelé nás uvítali plnýma rukama táců se zákusky, my jsme se usadili pod stanovým přístřeškem, který nás chránil toho dne před sluncem, ne před nepohodou, a vzali jsme si hned na úvod slovo, abychom je informovali o své činnosti – vždyť se máme čím chlubit, a také abychom nabídli nové číslo Abstinence, které pak šlo jako na dračku.
Otázky pana doktora nás tentokrát nepřekvapily, už jsme jejich ostřílení hadači:
1) jak dlouho nepiji
2) čím bylo pro mne pití
3) k čemu mi pomohla abstinence
4) co jsem nyní
Ta první otázka byla trochu záludná. Museli jsme po pravdě přiznat, že svého času pro nás pití bylo tím hlavním, léčením mindráků, protože „nám všichni ubližovali“, únikem z nejistoty (Míla), životním stylem (Pepa), nutností, falešnou euforií, podporou sebevědomí, tím hlavním (Luděk), útěkem od problémů, útěkem z reality, chybnou léčbou depresí – než se nakonec stalo těžkým břemenem a příčinou všech nesnází. Abstinence nám však pomohla k návratu mezi lidi, k uklidnění a nalezení jistoty (Míla), k vyrovnanosti (Fanda), k návratu do života, ke zdraví, k tomu, abych se srovnala (Andrea) a - zajímavá odpověď - že jsem dostal rozum a oženil se.
A nyní jsem: celkem spokojený, těžký pohodář, úspěšná matka tří úspěšných dětí, běžný člověk, invalidní důchodce (Luděk).
Potom pan doktor položil otázku do diskuse: Co je třeba dělat, abych vydržel a to byla voda na náš mlýn. Hned se přihlásil Fanda, aby velice pěkně pohovořil o významu AT-klubu pro doléčování. Hovořilo se tu i o dalších významných zásadách –
- raději se vyhýbat starým „kamarádům“, s nimiž jsme pili,
- nalézt si nebo obnovit koníčky
- připomínat si důležité body protialkoholického desatera, zejména – chci se sám léčit, protože vím, že jsem osoba závislá
- nalézt si své vzory osobností, které abstinovali, nebo které úspěšně s pitím přestaly
- raději se vyvarovat pochutin a nápojů, které mohou asociovat alkohol ( zákusky, pralinky, pito)
Pak už se četa odborníků pustila do přípravy guláše, my ostatní jsme se prošli po navigaci Labe, aby nám pak při hostině lépe chutnalo.
zapsal L.Šimek
ČERNOŽICE
Do Černožic se vždycky těšíme, protože se tu podávají samé dobroty, jejichž vrcholem je bramborový guláš Dr. Pleskače, protože se tu scházíme v příjemném prostředí vodácké základny u Labe a hlavně – protože se tu schází dobrá parta vyznavačů střízlivosti. Naše letošní přípravy na cestu byly provázeny trochu zmatky: Podle starší verze se setkání mělo konat již 18. srpna. Naštěstí náš předseda včas zjistil změnu termínu a všechny zájemce o účast obvolal, čímž nás ušetřil jednoho výletu navíc.
Některé z nás postihla nemoc či úraz, některé rodinná návštěva, a tak se havlíčkobrodská výprava vešla do jednoho vozu + na jedno kolo. Naši hradečtí přátelé nás uvítali plnýma rukama táců se zákusky, my jsme se usadili pod stanovým přístřeškem, který nás chránil toho dne před sluncem, ne před nepohodou, a vzali jsme si hned na úvod slovo, abychom je informovali o své činnosti – vždyť se máme čím chlubit, a také abychom nabídli nové číslo Abstinence, které pak šlo jako na dračku.
Otázky pana doktora nás tentokrát nepřekvapily, už jsme jejich ostřílení hadači:
1) jak dlouho nepiji
2) čím bylo pro mne pití
3) k čemu mi pomohla abstinence
4) co jsem nyní
Ta první otázka byla trochu záludná. Museli jsme po pravdě přiznat, že svého času pro nás pití bylo tím hlavním, léčením mindráků, protože „nám všichni ubližovali“, únikem z nejistoty (Míla), životním stylem (Pepa), nutností, falešnou euforií, podporou sebevědomí, tím hlavním (Luděk), útěkem od problémů, útěkem z reality, chybnou léčbou depresí – než se nakonec stalo těžkým břemenem a příčinou všech nesnází. Abstinence nám však pomohla k návratu mezi lidi, k uklidnění a nalezení jistoty (Míla), k vyrovnanosti (Fanda), k návratu do života, ke zdraví, k tomu, abych se srovnala (Andrea) a - zajímavá odpověď - že jsem dostal rozum a oženil se.
A nyní jsem: celkem spokojený, těžký pohodář, úspěšná matka tří úspěšných dětí, běžný člověk, invalidní důchodce (Luděk).
Potom pan doktor položil otázku do diskuse: Co je třeba dělat, abych vydržel a to byla voda na náš mlýn. Hned se přihlásil Fanda, aby velice pěkně pohovořil o významu AT-klubu pro doléčování. Hovořilo se tu i o dalších významných zásadách –
- raději se vyhýbat starým „kamarádům“, s nimiž jsme pili,
- nalézt si nebo obnovit koníčky
- připomínat si důležité body protialkoholického desatera, zejména – chci se sám léčit, protože vím, že jsem osoba závislá
- nalézt si své vzory osobností, které abstinovali, nebo které úspěšně s pitím přestaly
- raději se vyvarovat pochutin a nápojů, které mohou asociovat alkohol ( zákusky, pralinky, pito)
Pak už se četa odborníků pustila do přípravy guláše, my ostatní jsme se prošli po navigaci Labe, aby nám pak při hostině lépe chutnalo.
zapsal L.Šimek
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář