Čím více víme o tom, co se děje v mozku osoby propadlé alkoholu nebo zakázaným drogám, tím jasněji se ukazuje, jak je chybné považovat takového člověka jen za slabocha, který se příliš oddává požitkům. Podle  názoru mnoha odborníků je zde správný a rozumný pouze přístup,  který tyto závislosti vnímá jako  onemocnění mozku - onemocnění sice možná nevyléčitelné, ale určitě zvládnutelné. Dnes je již zcela jasné, že na závislosti jakožto na poruchu mozku lze pohlížet dvěma způsoby. Za prvé je dnes už na  podkladě nejrůznějších výzkumů potvrzen předpoklad, že určité vrozené odlišnosti mozku činí určité
 jedince oproti jiným lidem náchylnějšími k závislosti. Za druhé je zjevné, že u lidí zneužívajících alkohol a jiné drogy zákonitě dochází k dlouhodobé proměně struktury a funkce jejich mozku. Tyto změny pak působí, že pro takového člověka je extrémně obtížné úspěšně abstinovat, pokud se nemůže opřít o nic jiného než o vlastní vůli.
 Různé návykové drogy odstartují v mozku tvorbu různých chemických látek, které působí na receptory jejímž jednou z úloh je tlumit reakci mozku a těla na stres. Jedním z rizikových faktorů pro vznik alkoholismu by tedy mohla být nízká hladina neurosteroidů v mozku. Jejich nedostatek by mohl způsobit, že takto postižený člověk hůře zvládá stres, a aby mohl čelit stejně ,, uvolněně " jako jiní lidé, zvyšuje si svou hladinu  neurosteroidů pomocí alkoholu. Ženy oproti mužům produkují od přírody větší množství neurosteroidů - a možná proto alkoholismem trpí menší procento žen než mužů. Rozhodujícím mechanismem je také to, že látky jako etanol způsobí v mozku zvýšenou hladinu dopaminu. Na počátku mozek na toto zvýšení dopaminu přirozeně reaguje spokojeně.                                                                                                Chronické užívání drog však později naruší přirozenou schopnost mozku dopamin vytvářet, a dokonce zničí některé z  mozkových dopaminových receptorů.  V tomto stadiu se uživatel k droze musí uchylovat už výhradně kvůli tomu, aby si pokud možno obnovil normální hladinu dopaminu v mozku. I tato reakce řadí alkoholovou závislost mezi mozkové poruchy.
 Mozek závislého člověka je natolik pozměněn, že už není schopen zvládat své normální úkony. A právě  takový stav je pro závislost charakteristický. Je tedy zjevné, že kromě podávání léků, které ovlivňují chemii mozku, je při léčení nutno brát v úvahu i společenské faktory.