V životě člověk dostává lekce v různých podobách – já se chci zmínit o lekcích, které si člověk způsobí tím, že se nepoučí z předešlé chyby a udělá stejnou chybu několikrát.
Tou chybou je podlehnutí alkoholu a svým slabostem.
Já jsem přišel s alkoholem poprvé do styku v učení – nebylo to příjemné a bylo mi po něm hrozně zle. Po nějakém čase ( to už bylo na vojně ) jsem si troufl znovu napít – a tenkrát mě to už začalo bavit. Bral jsem alkohol jako dobrého společníka ( a zpočátku to tak také bylo ) až do doby, kdy jsem potřeboval stále více peněz, abych si mohl alkohol kupovat pravidelně. Rodiče mě na pití už peníze dávat nechtěli a tak jsem si je začal opatřovat nezákonným způsobem – což mě přivedlo až k soudu, kde jsem dostal podmínku.
Po dobu podmínky jsem sekal latinu, ale potom jsem se zase pomalu rozpíjel a dostal se znovu do stejných kolejí. Pil jsem stále více, a když už to nešlo dál,rozhodl jsem se jít na léčení. Na léčbu jsem nastoupil do Želiva.
Léčba mě velice prospěla a byl jsem pevně rozhodnutý, že budu abstinovat co nejdéle – pokud možno napořád. Nějaký čas se mi to skutečně dařilo - navštěvovat jsem AT poradnu a Klus.
Už jsem měl náběh na pátý rok abstinence – když přišel listopad 1989 – a samozřejmě události sametové revoluce se řešily hlavně v hospodách.
A já jsem se nechat strhnout tímto děním a začal znovu pít. Přestal jsem jezdit na Klusy a po čtyřech letech jsem se dostal do stádia, v jakém jsem byl před léčbou. A tak jsem nastoupil na druhou léčbu – tentokrát do Červeného dvora.
To byla druhá lekce – uvědomil jsem si, že chci něčeho docílit, musím zůstat při zemi a nechat se strhnout emocemi a událostmi kolem sebe.
Po opuštění léčebny jsem opravdu chtěl abstinovat, i když jsem věděl, že to nebude tak jednoduché, jako po první léčbě, začal jsem dojíždět do Hradce Králové do Klusu a znovu abstinoval. Podařilo se mi navázat známost a byl jsem rád, že mi v abstinenci může pomoci i partnerka. Vzali jsme se a začali plánovat společnou budoucnost. Soustředil jsem se na opravy domu a zařizování domácnosti neměl jsem čas dojíždět na Klus – což byla chyba.
Asi po čtyřech letech od svatby jsem se po přemlouvání spolupracovníků opět napil. Zpočátku jsem se snažil pití řídit tak, aby to na mě manželka nepoznala, ale brzy jsem se rozjel tak, že to už nešlo zastavit. A tak jsem dostal ultimátum – buď rozvod nebo další léčba.
Rozhodl jsem se pro to druhé a nastoupil na třetí léčbu - tentokrát do Bílé Vody.
A to byla třetí lekce – nespoléhat se příliš na druhé, když nechci sám se svým problémem nic dělat. Navíc se mi potvrdilo pravidlo, jak je důležité doléčování – jak nám to říkali v Želivu i v Červeném dvoře.
Letos v dubnu to byl rok, co jsem odešel z léčebny v Bílé Vodě a vím zcela jistě, že si už nemůžu dovolit, aby mě cokoli ovlivňovalo.
Chci si splnit jedno předsevzetí, které jsem si dal – že tato léčbě by mohla být tou poslední.
Věřím, že po těchto lekcích, které jsem od života dostal je tento cíl hodně blízko.