Poslední červnový víkend se konalo již páté setkání Klusů v Budislavi u Litomyšle.

Kdybych měla porovnat letošní ročník s těmi předcházejícími, řekla bych, že byl nejlepší. Při prvním setkání nás bylo jen 14 – zástupci Klusů Svitavy a Havlíčkův Brod, letos se sešlo 40 lidí – Svitavy, Havlíčkův Brod, Pardubice a Praha.

První dva ročníky ještě neměly pevnou strukturu a organizaci, byly spíše jen o vzájemném setkání a povídání. Teprve od třetího ročníku jsou tyto víkendy tématicky zaměřeny.

Třetí ročník byl zaměřen na zážitkovou terapii, čtvrtý na arteterapii a ten letošní byl věnován neverbální komunikaci.

Neverbální komunikace je velmi důležitou součástí komunikace mezi lidmi.

Je to komunikace neslovní, zahrnuje projevy a postoje pomocí kterých předáváme informace. Některé prameny udávají, že až  90% veškeré komunikace je komunikace neverbální. Patří sem např.mimika – komunikace pomocí výrazu tváře, gestika= komunikace mocí gest, , haptika = komunikace prostřednictvím doteků, proxemika = vyjádření vztahu k druhému ve vzdálenosti, kterou od sebe komunikují apod.

Po celé tři dny jsme procvičovali neverbální komunikace. První večer bylo úkolem jednotlivých Klusů představit svůj Klus pomocí neverbální komunikace. Překvapilo mě, s jakou vervou a poctivostí se všichni zadaného úkolu zhostili, ač pro některé byla novinkou, nebo nepříliš oblíbenou formou komunikace.

Druhý den jsme se věnovali technice „ zakázané ovoce“ Na židli se položila prázdná láhev od alkoholu a úkolem každého bylo neverbálně vyjádřit, co by s tou láhví udělal tady a teď, kdyby byla plná jeho kdysi oblíbeného alkoholu.

Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se projevy jednotlivých protagonistů lišily. Někdo přešel jen tak nevšímavě kolem ní, někdo ji vzal a rozbil nebo vylil, jiný ji otevřel, přivoněl, zavřel a vrátil zpět. Potěšilo mě, že se nenašel nikdo, kdo by se z láhve napil.

Třetí a poslední den bylo úkolem každého účastníka neverbálně vyjádřit svoje pocity z tohoto setkání, co si odtud odnáší, jak se mu tu líbilo. Všechna vystoupení byla velmi emotivní, plná radosti, tolerance a vzájemného pochopení.

Vůbec se mi zdálo, že toto naše poslední setkání bylo prostoupeno více než kdy jindy vzájemností, sdílením a empatií.

Samozřejmě, že vedle neverbální komunikace jsme komunikovali i verbálně, v různých skupinkách jsme si vyměňovali své zkušenosti z abstinence, sešlo se tu pět kytaristů, takže po celé tři dny zněly odevšad nádherné písničky, nechyběl ani tradiční výlet do Toulavcových maštalí a sobotní táborák s opékáním špekáčků.

Každý si zde našel to, co ho nejvíce oslovilo a pro každého to mohlo být něco jiného. A to je právě smysl našich setkání.

 Mgr Dana Vítová