Svitavy
2. července 2007

Při naší minulé návštěvě Svitav se nám svitavští kolegové chlubili, že se již neschází v stísněných prostorách na psychiatrii, že mají teď nové sídlo. Bylo to však při vernisáži jejich výstavy v divadélku Trám, nebyl tehdy čas prohlédnout si, kde se to scházejí každé první pondělí v měsíci. Puzen zvědavostí, lákán sluníčkem počínajících prázdnin na výlet, vydal jsem se tedy zase jednou vláčkem motoráčkem přes celou vysočinu.


V Poličce, kde jsem (toho dne potřetí) přestupoval, se ke mně přidal Roman a ve Svitavách na zastávce nás uvítala Dana. Oba mí přátelé mně dovedli do toho jejich nového působiště – a všechna má očekávání byla překonána. Oni se scházejí v čajovně v jednom starobylém domě na náměstí, v interiéru členěném vertikálně i horizontálně, vkusně vyzdobeném, kde si jednou do měsíce obsadí jeden salonek, tak akorát pro jejich malou skupinu. Nám brodským nezbývá než tiše závidět, protože pětadvacet lidí do tak útulného prostředí prostě narovnat nelze.
Nízký počet účastníků má ještě jednu praktickou výhodu (odmyslíme-li si tu závadu, že nízký počet znamená i málo úspěšně léčených pacientů na celý jeden okres): Během té dvouhodinové schůzky Dana, vedoucí celého kolektivu, se každému může věnovat individuelně, s každým probere jeho potíže a záležitosti, snáze i ty uzavřenější povahy otevřou v malém kroužku blízkých. Jak již bylo řečeno v souvislosti s naší loňskou návštěvou, chodí sem i několik pacientů psychiatrie, kteří se takto připravují na doléčování po ukončení hospitalizace.


Náladu nám nezkazila ani prudká bouře a krupobití, jež se přehnala vysočinou v půl čtvrté. Tak jsme prožili krásné odpoledne a já opět usedl do motoráčku a vydal se krajem huňatých hvozdů a malebných údolí.

Luděk Šimek