Moje přesvědčení
4. 5. 2007
Moje přesvědčení
Budou to brzo tři roky, co jsem ukončila léčbu ze závislosti na alkohol v Želivu. léčba mně trvala dlouho- víc než osm měsíců. Trvalo mi dlouho, než jsem přijala fakt, že jsem až do smrti závislá na alkoholu.
Docela si dovedu vybavit ten pocit,, kdy jsem tuto skutečnost přijala a nabyla přesvědčení, že alkohol už nikdy nebudu pít.
Než jsem k tomuto přesvědčení dospěla, zažila jsem si v léčbě dosti bolestivých situací, které jsem si zavinila sama a proto se možná někomu zdá, že když o svém přesvědčení mluvím, zní to téměř fanaticky.
Pracovala jsem donedávna v zemědělském družstvu jak hlídačka a znala jsem všechny pracovníky družstva. Jednoho dne jsem přišla do práce a uviděla nového pracovníka.
Byl mi povědomý, ta houpavá chůze, malá postava, zadrhávání v řeči. Uvědomila jsem si, že ho znám z léčby ze Želiva, ale nebyla jsem si jistá, zda se nemýlím. Jeho spoluzaměstnankyně je moje dobrá známá, tak jsem se jí po čase zeptala na jeho jméno. Nespletla jsem se, byl to on. Dost dlouhý čas si ho má známá chválila. Říkala, že ostatní chlapi pijí víc piv, on jenom jedno, nebo dvě. Říkala jsem si, ať si každý dělá, co chce, já prostě mám to své přesvědčení, které mi zůstane do konce života, ale přece jen jsem byla zvědavá,, jak ten hoch svojí situaci ustojí. Už jsem začala trochu věřit, že on je ten, kdo si může to jedno pivo může dát a nebude se opíjet. Mojí práci hlídače později zrušili, tak jsem do práce přestala chodit a zajímat se o jeho osud.
Nedávno jsem byla nakupovat v naší prodejně a ten dotyčný se motal po prodejně, měl plné tašky piv a pak jsem se dozvěděla, že už má v práci absence a tak dále.
Budu to své přesvědčení nadále opečovávat, starat se o něj, protože chci abstinovat a žít plnohodnotným životem jakým žiji teď a vím jedno: když se nenapiji, tak se taky neopiji.
Jak jednoduché, že? Ale ne pro každého.
Helena
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář