Kukleny 2007
30. 6. 2007
Jednou v roce, vždycky v červnu, se v mysliveckém areálu v Hradci Králové–Kuklenách koná setkání, při němž není prolita ani kapka alkoholu. Letos sem tabule, nabízející rozmanité cukroví i na místě opékané vepřové, přilákala o poznání méně vyznavačů střízlivosti než v minulých ročnících. Jen 18 z Hradce a 8 nás přijelo z Brodu.
Začátek sezení věnovali naši hradečtí hostitelé vnitroklubovým otázkám, hlavně jak inovovat zaběhlý systém a program, aby opět vzbudil zájem a vrátil bývalou oblíbenost účastníků.
Pak přišel na řadu oblíbený kviz Dr.Pleskače:
1) kolik?
2) když jsem pil, tak jsem byl…
3) díky abstinenci jsem…
4) můj největší současný problém
Účastníci tedy na sebe prozradili, že dříve bývali duševní i tělesná troska, alkoholik, hadr, kašpárek ostatních štamgastů, nešťastný, kdežto teď, když už nepijeme, jsme prostě střízliví, šťastní, normální lidé mající práci a rodinu, dobré mámy a pan Koudelka se charakterizoval jako platný člen kapitalistické společnosti a spolehlivý daňový poplatník. 1) kolik?
2) když jsem pil, tak jsem byl…
3) díky abstinenci jsem…
4) můj největší současný problém
Přišla řada i na naši havlíčkobrodskou delegaci. Nejmladší účastnicí a nováčkem tu byla Anička, proto jí pan doktor věnoval větší pozornost a ona pak odpověděla, že ještě nedávno, před léčbou, byla bezcitnou troskou, ale dnes je spolehlivá a má pevnou vůli, jen rodinné hádky ji trápí.
Zdenda o sobě řekl, že když pil, dělal ostudu, kdežto dnes má dobré zaměstnání, ale i starosti se zdravíčkem a rodinou.
Helena Š. tvrdila, že bývala hodně lidem odporná, ale dnes je spokojená, Láďa prý byl pro celé Hlinsko ten vožralej Štěrba, kdežto dneska ho lidi zdraví. Starosti mu však dělají jeho nevyprané záclony.
Pepa M. býval alkoholovým trampem, dnes je kliďas, ikdyž mu život znepříjemňují deprese a starost o dceru.
Luděk prohlásil, že byl závislák, dnes že je oblíben v partě vyznavačů střízlivosti a postěžoval si na zdravíčko.
A jak odpověděl ten úplně nejmladší člen naší výpravy jménem Charley? Haf haf – já nikdy nechlastal, ani by mi nenalili, jsem ještě psí puberťák. Žiji spokojeně, protože se o mne Anička dobře stará a tady se mi moc líbí, jsou tu samé dobroty.
Pan doktor Pleskač zavedl do letošních setkání další pravidelný a velice zajímavý bod – diskusi na některé důležité téma léčby. Tentokrát vyzval ty, které potkala recidiva, aby se s ostatními podělili o své poznatky. Jejich zkušenosti možno shrnout do těchto bodů:
varovným signálem je, že začínají pochybnosti o smyslu abstinence, než přijde samo napitíprvním napitím se v tu ránu změní myšlení pacienta
snaží se „dohnat, co předtím nevychlastal“, takže se rozpije bleskurychle
recidiva a následná léčba – návrat k abstinování často upevní jeho kázeň, vyvarování se dalších chyb. Což však nebudiž návodem k tomu, abychom zrecidivocali
velmi důležitá je pomoc rodiny a DOLÉČOVÁNÍ, tedy pravidelná návštěva ordinace i zapojení do klubu, do kolektivu spolupacientů.
Na otázku - Máme mít strach z recidivy? – zněla jednoznačná odpověď – ANO, recidivu nutno brát jako to nejhorší, co nás může potkat.
Závěrem oficielní části jsme si připomněli příští akce - pochod Pojďte s námi k střízlivosti 11.VIII. i Buřtguláš 25.VIII. Konečně jsme se mohli pustit do konzumace všech dobrot, které se nám tu nabízely, i do povídání s přáteli, s nimiž se tu vždy dělíme o zážitky a zkušenosti.
zapsal L.Šimek
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář