Budislav 2007
24. 5. 2007
BUDISLAV 2007
Na
třídenní soustředění Klusáků do Budislavi jsme se letos dopravovali
různými dopravními prostředky: Martin s dcerkou Aničkou z Přibyslavi
jeli jednoduše vlastním autem. Zdenda jel vlakem z H. Brodu, v
Chotěboři k němu přistoupil Luděk, přijed sem z G.Jeníkova autobusem.
Na oba již v Hlinsku čekal v autě Láďa s Helenou. Spolu se Zdendou
nastupoval v H.Brodě i Pepa, měl však s sebou kolo a jel vlakem až do
Chrastu a odtud šlapal po vlastní ose cyklisticky náročným terénem. A
Zdena přijela s paní doktorkou až v sobotu ráno. Ale důležité je, že
jsme se nakonec všichni sešli v Budislavi a setkali se tam s našimi
svitavskými přáteli i jedním zástupce Ústí nad Orlicí – pekařem Karlem a jeho pochoutkami.
Vítání bylo více než srdečné, vždyť jsme již staří přátelé. Ale Dana, hlava i duše celého podniku, nás nenechala dlouho vítat. Měla na nás nachystaný terapeutický program. Jeho součástí byl i záhadný a tajůplný večerní výlet. Dana každému zavázala šátkem oči, pak z nás vytvořila řetěz, kde každý držel koho-si jednou a koho-si druhou rukou, ale nevěděl koho – mluvit jsme nesměli. Pak nás Dana vedla někam do neznáma, každý byl někým veden a jiného sám vedl a měl zodpovědnost, aby ten za ním šlapal správnou cestou a nesešel s ní .
Šli jsme tmou a tichem, jen asfalt pleskal a štěrk křupal pod nohama, jen občasné zahoukání auta, jemuž jsme překáželi v provozu, rušilo naše soustředění (naštěstí jsme neviděli řidičovy posunky). Asi po dvaceti minutách celý náš řetěz naše vůdkyně stočila a uzavřela do kruhu. Stali jsme se tak velkým kruhem přátelství a společné síly a zprostřed svého kruhu jsme uslyšeli brnkání kytary a píseň. Byla to nám dobře známá Beethovenova Óda na radost s textem skálovské hymny abstinence. Píseň dozněla, kruh se opět rozpojil v řetěz a my byli vedeni dál, musí se přece jít dál, posíleni poutem dvaceti přátel. Konečně zazněl pokyn – rozvázat oči a my viděli, že jsme v tábořišti pod terasou jídelny, odkud jsme vyšli.
Na minulých soustředěních jsme postrádali doprovod, abychom si mohli zazpívat. Letos se tu sešly dokonce dvě kytary a tak i o večerní program bylo postaráno.
Dlouho do noci zněly písničky, a přesto jsme si ranního spánku moc neužili. Chlad nás vyhnal z chatek do stříbrem nazdobené trávy a donutil rozdmýchat ještě doutnající ohniště. netrpělivě jsme čekali, až i Danu zima vyžene a donutí odemknout kuchyňku, abychom si mohli uvařit ranní kafíčko. Brzy se však slunce vyhouplo nad lesy a nastal stejně jako včera krásný, až letní den.
Po snídani nás opět čekala zajímavá terapie: Každý si měl nasbírat rozličné přírodniny (listy, květy, plody, kůru, Roman našel dokonce houbu), z nich vytvořit obrazec, jenž by vypovídal o jeho niterním světě, o části tohoto obrazce, o své dojmy i tento svůj svět se pak podělit s ostatními.
Odpoledne bylo turistické a nabízelo zájemcům dokonce trojí menu:
pro zdatné turisty – výšlap do Toulcových Maštalí
pro milovníky pamětihodností – prohlídka zámku Nové Hrady, legendárního Růžového paloučku u Litomyšle a rozhledny
pro ty, kdo to vše už znali – Skuteč a Košumberk.
Program našeho pobytu byl zpestřen i oslavou jubileí. Náš zasloužilý člen, bývalý předseda KLUS Havlíkův Brod a dodnes jedna z vůdčích osobností našeho klubu
Zdenda Balounoslavilpůl století své existence, k čemuž se mu od nás dostalo četných gratulací ústních i písemných, polibků od té hezčí části našeho členstva, i krásného sladkého dortu, o nějž se s námi hned rozdělil.
Další oslavenkyní byla táborová kuchařka Alena, která rovněž má narozeniny. Celé tři dny se tu o nás pečlivě stará a připravuje nám vybrané pochoutky (nutno připomenout, že strava i nájemné jsou plně sponzorovány – to zase zařídila hlavní organizátorka celé akce)
O hlavní chod dnešní večeře se však postaral náš předseda Láďa: U nich v Hlinsku vyrábí jeden uzenář snad nejlepší vuřty v celém kraji a Láďa jimi naplnil kufr svého vozidla, jejich vůně se rozlinula tábořištěm, sotva zaplál ohníček a zazněly naše písně.
Probudili jsme se do teplejšího rána než včera. Nastal třetí závěrečný den našeho setkání, nastalo balení a hodnocení a loučení, ale předtím ještě ti, kteří nebyli včera v Toulcových maštalích, zatoužili se do skal podívat dnes, za ranního chládku. Což nebyl problém – zkušený turistický vůdce Roman se skupinkou zájemců hned vyrazil do této velice romantické části Českomoravské vysočiny. A ukázal se jako dobrý průvodce, který dokáže tempo i trasu ušít na míru možnostem a schopnostem účastníků. Po návratu ještě všem udělil diplomy Klubu českých turistů za jejich výkony.
Rozloučili jsme se plni předsevzetí, že se budeme ještě častěji setkávat na takovýchto krásných srazech vyznavačů střízlivosti (některé se již chystají) a že se tu i za rok zase sejdeme.
Vítání bylo více než srdečné, vždyť jsme již staří přátelé. Ale Dana, hlava i duše celého podniku, nás nenechala dlouho vítat. Měla na nás nachystaný terapeutický program. Jeho součástí byl i záhadný a tajůplný večerní výlet. Dana každému zavázala šátkem oči, pak z nás vytvořila řetěz, kde každý držel koho-si jednou a koho-si druhou rukou, ale nevěděl koho – mluvit jsme nesměli. Pak nás Dana vedla někam do neznáma, každý byl někým veden a jiného sám vedl a měl zodpovědnost, aby ten za ním šlapal správnou cestou a nesešel s ní .
Šli jsme tmou a tichem, jen asfalt pleskal a štěrk křupal pod nohama, jen občasné zahoukání auta, jemuž jsme překáželi v provozu, rušilo naše soustředění (naštěstí jsme neviděli řidičovy posunky). Asi po dvaceti minutách celý náš řetěz naše vůdkyně stočila a uzavřela do kruhu. Stali jsme se tak velkým kruhem přátelství a společné síly a zprostřed svého kruhu jsme uslyšeli brnkání kytary a píseň. Byla to nám dobře známá Beethovenova Óda na radost s textem skálovské hymny abstinence. Píseň dozněla, kruh se opět rozpojil v řetěz a my byli vedeni dál, musí se přece jít dál, posíleni poutem dvaceti přátel. Konečně zazněl pokyn – rozvázat oči a my viděli, že jsme v tábořišti pod terasou jídelny, odkud jsme vyšli.
Na minulých soustředěních jsme postrádali doprovod, abychom si mohli zazpívat. Letos se tu sešly dokonce dvě kytary a tak i o večerní program bylo postaráno.
Dlouho do noci zněly písničky, a přesto jsme si ranního spánku moc neužili. Chlad nás vyhnal z chatek do stříbrem nazdobené trávy a donutil rozdmýchat ještě doutnající ohniště. netrpělivě jsme čekali, až i Danu zima vyžene a donutí odemknout kuchyňku, abychom si mohli uvařit ranní kafíčko. Brzy se však slunce vyhouplo nad lesy a nastal stejně jako včera krásný, až letní den.
Po snídani nás opět čekala zajímavá terapie: Každý si měl nasbírat rozličné přírodniny (listy, květy, plody, kůru, Roman našel dokonce houbu), z nich vytvořit obrazec, jenž by vypovídal o jeho niterním světě, o části tohoto obrazce, o své dojmy i tento svůj svět se pak podělit s ostatními.
Odpoledne bylo turistické a nabízelo zájemcům dokonce trojí menu:
pro zdatné turisty – výšlap do Toulcových Maštalí
pro milovníky pamětihodností – prohlídka zámku Nové Hrady, legendárního Růžového paloučku u Litomyšle a rozhledny
pro ty, kdo to vše už znali – Skuteč a Košumberk.
Program našeho pobytu byl zpestřen i oslavou jubileí. Náš zasloužilý člen, bývalý předseda KLUS Havlíkův Brod a dodnes jedna z vůdčích osobností našeho klubu
Zdenda Balounoslavilpůl století své existence, k čemuž se mu od nás dostalo četných gratulací ústních i písemných, polibků od té hezčí části našeho členstva, i krásného sladkého dortu, o nějž se s námi hned rozdělil.
Další oslavenkyní byla táborová kuchařka Alena, která rovněž má narozeniny. Celé tři dny se tu o nás pečlivě stará a připravuje nám vybrané pochoutky (nutno připomenout, že strava i nájemné jsou plně sponzorovány – to zase zařídila hlavní organizátorka celé akce)
O hlavní chod dnešní večeře se však postaral náš předseda Láďa: U nich v Hlinsku vyrábí jeden uzenář snad nejlepší vuřty v celém kraji a Láďa jimi naplnil kufr svého vozidla, jejich vůně se rozlinula tábořištěm, sotva zaplál ohníček a zazněly naše písně.
Probudili jsme se do teplejšího rána než včera. Nastal třetí závěrečný den našeho setkání, nastalo balení a hodnocení a loučení, ale předtím ještě ti, kteří nebyli včera v Toulcových maštalích, zatoužili se do skal podívat dnes, za ranního chládku. Což nebyl problém – zkušený turistický vůdce Roman se skupinkou zájemců hned vyrazil do této velice romantické části Českomoravské vysočiny. A ukázal se jako dobrý průvodce, který dokáže tempo i trasu ušít na míru možnostem a schopnostem účastníků. Po návratu ještě všem udělil diplomy Klubu českých turistů za jejich výkony.
Rozloučili jsme se plni předsevzetí, že se budeme ještě častěji setkávat na takovýchto krásných srazech vyznavačů střízlivosti (některé se již chystají) a že se tu i za rok zase sejdeme.
zapsal: Luděk
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář