Zavátá cesta, Želivský démom
9. 9. 2007
Zavátá cesta. Želivský démon
Želivský démon
Želiv je vesnice u přehrady
v které mám moc dobré kamarády…
Jsou pro mne neznámí, jsou i známí,
protože nechtějí být už sami-
jsou trochu nešťastní, trochu štastní
vždyť velkou naději v sobě vlastní-
a já s nimi tu naději sdílím spolu,
že štastne budem žít bez alkoholu.
Tak, jak se v Želivce voda kalí,
i my jsme v žití svém ztroskotali…
Snad řeka Želivka to vaše hoře
na vodě odnesla až do moře-do moře
trápení, kde vábné kouzlo
v znamení démonů dolů sklouzlo
život byl kamení, a pak jenom
zbyl pláč a trápení- a ten démon…
Tak,jak v závislosti na démonu
své štestí nestav na mamonu-
i když se chvíli ti žije snáze.
Obojí postaví ti pevné hráze,
život ti přehradí jak vodě ze Želivky,
a z života tvého zbudou “slivky”
jež jak pod přehradou voda pění
a pak se tvůj život v peklo mění…
Vám démon alkohol život kalí,
vždyť kvůli němu jsme ztroskotali.
Radím vám upřímně, a právě tady,
alkohol spoutejte do přehrady,
co vypadá jak tvrz nedobytná,
však vytéká z ní voda pitná.
Jako ta přehrada poutá vodu v řece,
váš démon tu spoutá abstinence,
Ten život,co k nám se točil zády
můžeme tady dát dohromady-
zde ve škole se dáme na učení,
jak život obrátit bez prodlení.
Tak, jako přehrada vody poutá,
démonu dáme tu pevná pouta,
společně se svými kamarády
zlý démon zavřeme do přehrady!
Ať si v té přehradě zuří, vzteká-
každý nás pochválí- i ta řeka…
Zavátá cesta
Potkal mě opilec na náměstí
stále jen hlaholil o svém štestí.
Všechno chtěl objímat, laskat,hladit-
Přetěžko opilci věru radit.
Těžko mu poradíš, když je “tuhý“,
že život má radosti také druhý.
U mne se zastavil,tak, jak uměl
a já mu v té chvíli snad porozuměl,
Když řekl:”Proč celý svět mám tak rád,
a lidi chce se mi pane, jen objímat,
ale sebe tak moc nenávidím?”
Šeptá mi opilec,a já vidím,
že dále klopýtá svou cestou proklatou…
Vtom hodiny na věži odbily desátou,
a naše cesty dále se rozcházejí…
Už jíti nemusím cestou bez nadějí,
přemýšlet nemusím o svojí vině,
jak tomu bývalo při ranní kocovině.
Zdenda Hláška
v které mám moc dobré kamarády…
Jsou pro mne neznámí, jsou i známí,
protože nechtějí být už sami-
jsou trochu nešťastní, trochu štastní
vždyť velkou naději v sobě vlastní-
a já s nimi tu naději sdílím spolu,
že štastne budem žít bez alkoholu.
Tak, jak se v Želivce voda kalí,
i my jsme v žití svém ztroskotali…
Snad řeka Želivka to vaše hoře
na vodě odnesla až do moře-do moře
trápení, kde vábné kouzlo
v znamení démonů dolů sklouzlo
život byl kamení, a pak jenom
zbyl pláč a trápení- a ten démon…
Tak,jak v závislosti na démonu
své štestí nestav na mamonu-
i když se chvíli ti žije snáze.
Obojí postaví ti pevné hráze,
život ti přehradí jak vodě ze Želivky,
a z života tvého zbudou “slivky”
jež jak pod přehradou voda pění
a pak se tvůj život v peklo mění…
Vám démon alkohol život kalí,
vždyť kvůli němu jsme ztroskotali.
Radím vám upřímně, a právě tady,
alkohol spoutejte do přehrady,
co vypadá jak tvrz nedobytná,
však vytéká z ní voda pitná.
Jako ta přehrada poutá vodu v řece,
váš démon tu spoutá abstinence,
Ten život,co k nám se točil zády
můžeme tady dát dohromady-
zde ve škole se dáme na učení,
jak život obrátit bez prodlení.
Tak, jako přehrada vody poutá,
démonu dáme tu pevná pouta,
společně se svými kamarády
zlý démon zavřeme do přehrady!
Ať si v té přehradě zuří, vzteká-
každý nás pochválí- i ta řeka…
Zavátá cesta
Potkal mě opilec na náměstí
stále jen hlaholil o svém štestí.
Všechno chtěl objímat, laskat,hladit-
Přetěžko opilci věru radit.
Těžko mu poradíš, když je “tuhý“,
že život má radosti také druhý.
U mne se zastavil,tak, jak uměl
a já mu v té chvíli snad porozuměl,
Když řekl:”Proč celý svět mám tak rád,
a lidi chce se mi pane, jen objímat,
ale sebe tak moc nenávidím?”
Šeptá mi opilec,a já vidím,
že dále klopýtá svou cestou proklatou…
Vtom hodiny na věži odbily desátou,
a naše cesty dále se rozcházejí…
Už jíti nemusím cestou bez nadějí,
přemýšlet nemusím o svojí vině,
jak tomu bývalo při ranní kocovině.
Zdenda Hláška
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář