Vyznání abstinenci, K 30 výročí KLUSu
30. 4. 2007
Vyznání abstinenci
Jak se mi žije po těch mnoha letech
odkdy můj život začal bez pití?
Pomalu stárnu, už život není v květech,
Mohu však tvrdit-je to k přežití.
Někdy se květy žití vyhnou mému stvolu,
však o co tu kráčí-vždyť nemusím vždy kvést,
chci žít jen život bez studu,lží a bolu
jenž i bez květů nechal by se snést.
Občas se ptají někteří mí známí
proč po letech znovu pití nezkusím,
však přijal jsem vstup mezi bílé vrány,
a jsem rád,že sám sobě se nehnusím.
Démona viděl jsem se na mě krutě zubit,
a tvrdě dřel,než z drápů se mu vymanil,
nehodlám se svojí abstinencí chlubit,
abstinuji proto,abych slušně žil.
Jsem rád, že už nemusím se stydět
za to,co jsem dělal-i snům prohraným.
Jsem hrdý,že mohu kolem sebe vidět,
že v žití jsem našel- i v básni svůj rým.
Byl bych moc štasten, kdyby každý z lidí
jichž se to týká, tu pravdu pochopil
a někdy mi řekl,že už také vidí,
jak by se býval navždy potopil
kdyby si říkal: “Dám si ještě jednu.”
Z té jedné by vzešlo mnoho trápení.
Já už to zažil,jak se klesá ke dnu
když život je těžký jako kamení.
Proto se vám teď chci s jednou věcí svěřit
ten, kdo bez chlastu chce svůj život žít,
pak musí bezvýhradné v abstinenci věřit.
Zkrátka ten na to- však jinak musí mít...
K 30-tému výročí Klusu
30 let není žádná doba
jenž by mohla svět náš převrátit
aby z žití vymizela zoba
je třeba za to pevně vzít.
30 let je už dost let na to,
vědět, proč je tu Klus, a nač.
Vždyť změnit život,co byl samé bláto
neumí žádný počítač.
Vždyť změnit si tu život dokázali lidi
-těžko se člověk brání dojetí.
Dík Klusu slepci zase vidí
a hluší slyší- konec prokletí.
Díky všem lidem, co u zrodu stáli,
a také těm,co tu budou stát
pomáhat lidem, kteří ztroskotali,
by z bahna mohli znovu vstát.
Zdenda Hláška
Jak se mi žije po těch mnoha letech
odkdy můj život začal bez pití?
Pomalu stárnu, už život není v květech,
Mohu však tvrdit-je to k přežití.
Někdy se květy žití vyhnou mému stvolu,
však o co tu kráčí-vždyť nemusím vždy kvést,
chci žít jen život bez studu,lží a bolu
jenž i bez květů nechal by se snést.
Občas se ptají někteří mí známí
proč po letech znovu pití nezkusím,
však přijal jsem vstup mezi bílé vrány,
a jsem rád,že sám sobě se nehnusím.
Démona viděl jsem se na mě krutě zubit,
a tvrdě dřel,než z drápů se mu vymanil,
nehodlám se svojí abstinencí chlubit,
abstinuji proto,abych slušně žil.
Jsem rád, že už nemusím se stydět
za to,co jsem dělal-i snům prohraným.
Jsem hrdý,že mohu kolem sebe vidět,
že v žití jsem našel- i v básni svůj rým.
Byl bych moc štasten, kdyby každý z lidí
jichž se to týká, tu pravdu pochopil
a někdy mi řekl,že už také vidí,
jak by se býval navždy potopil
kdyby si říkal: “Dám si ještě jednu.”
Z té jedné by vzešlo mnoho trápení.
Já už to zažil,jak se klesá ke dnu
když život je těžký jako kamení.
Proto se vám teď chci s jednou věcí svěřit
ten, kdo bez chlastu chce svůj život žít,
pak musí bezvýhradné v abstinenci věřit.
Zkrátka ten na to- však jinak musí mít...
K 30-tému výročí Klusu
30 let není žádná doba
jenž by mohla svět náš převrátit
aby z žití vymizela zoba
je třeba za to pevně vzít.
30 let je už dost let na to,
vědět, proč je tu Klus, a nač.
Vždyť změnit život,co byl samé bláto
neumí žádný počítač.
Vždyť změnit si tu život dokázali lidi
-těžko se člověk brání dojetí.
Dík Klusu slepci zase vidí
a hluší slyší- konec prokletí.
Díky všem lidem, co u zrodu stáli,
a také těm,co tu budou stát
pomáhat lidem, kteří ztroskotali,
by z bahna mohli znovu vstát.
Zdenda Hláška
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář