O láskách a životě
9. 9. 2007
O láskách a životě
PÍSEŇ PÍSNÍChtěl jsem složit píseň písní-
nesložím však asi nic…
Lidé se na světě tísní,
chtějí země bez hranic
a řeky mít plné vody,
širá moře plná ryb,
a s radostí ze svobody
chtějí se mít stále líp…
Aby se však měli dobře,
život byl bez kamení,
musí překlenouti moře-
moře chyb a trápení.
Chce to času nelitovat,
hnout skálou i pohořím…
Škoda nad tím meditovat-
píseň písní nesložím…
Nač by byla píseň písní-
stačí píseň jediná,
ve které si člověk vysní
štestí, na něž vzpomíná…
Ve které je slovo láska
skoro ve všech podobách,
každá slabika a hláska
ti prostoupí v útrobách
přes srdce na tvojí mysl,
že začneš mít život rád…
Složit píseň má vždy smysl,
jen, když jí chceš zazpívat.
Píseň je vždy těžké složit.
O to více je těžší
podle ní svůj život prožít
tak,až i nás potěší.
Tak, jak štetcem vládl Aleš,
a Čapek byl mistr slov-
tak píseň nesnáší faleš.
Jen tak zazní jako kov.
Jak zvuk zvonu dál se nese
Údolím- tak slzavým.
Když o štestí člověk rve se
je to těžké,já to vím…
Ať vždy životem se nese
píseň-i když jediná…
Člověk toho hodně snese-
zvlášť, když nezapomíná
jak mu bylo velmi těžce
a nesnadné bylo vstát.
A pak ať chce nebo nechce
musí mít svět, lidi rád.
LÁSKA
Pět písmen má láska…
Je to dost,či málo?
Byť chyběla jen jedna hláska
všechno by bez ní ztroskotalo.
Lásce nikdo učit nemusí,
je od přírody vrozená;
má svá kouzla, tajemství, rébusy-
je to vlastně rukavice hozená…
Mám rád život, také lidi,
jen nemohu pochopit,
proč se lidi nenávidí,
a ruší ten krásný klid.
Na planetě zákon vládne,
že snadno může přežíti,
kdo zábrany nemá žádné,
ničeho se neštítí.
To však přestává být člověk
nejvyšší tvor přírody.
Na to každému dám kolek,
že je hříčkou náhody.
LIDEM
Kdybych já měl převeliké jmění, ach,
kdybych já měl peněz dost,
zničil bych bolest, závidění,
A koupil všem lásku
-té totiž nikdy není dost.
Proč lásky je dnes tak málo?
A některým lidem překáží?
Ono by se s ní pohrdalo.
To je to, co mě zaráží…
LÁSKA Z "BLÁZINCE"
Jsou různé druhy krásných lásek;
k vlasti dívce, či mamince.
Já šlapal svět už dlouhý “čásek“,
když poznal jsem lásku z blázince.
Toužím spatřit svůj obraz ve tvých očích,
a svět ti složit do klína,
hodně jsem slevil na nárocích,
s tebou krásná je každá vteřina.
A ačkoli mě loupe v kříži,
však city jako před léty
jen k tobě,lásko stále míří,
vždyť se mnou hýbeš jenom ty.
Snad zdravit měl bych čas zašlých lásek,
a předat mladým štafetu,
byť jsem ti z lásky hladil vlásek,
tak jsem chtěl prožít právě tu.
Právě pro tuto krásnou chvíli
chci s láskou prožít tisíc chvil.
Štastni, kdo lásku pochopili.
Jsem štastný- že jsem pochopil.
PŘÁNÍ
Kdybych moh lásku rozdávat-
dal bych jí,lidé jenom vám,
co vás mám ze srdce tak rád,
že vás ve svých verších opěvám,
že v životě jste poznali,
jak já- omyly a chyby-
však zlezli jste ta úskalí,
a z bahna zase povstali-
a splnili své sliby.
Ať vám ta snaha vydrží
a život není sázkou-
žijte vždy v jedné nádrži
s odvahou,ctí a láskou.
VROUCNOST
Sedíme v stínu u potoka…
Jsem hluchý - jak když tetřev toká
a marně přemýšlím,čím to je.
Je to sen? Láska? Oboje?
Voda v potoce divně hučí…
Vem mě miláčku do náručí
ať tvoje paže rozdrtí
ve mne obavy před smrtí!
Ptáš se mne, co je nekonečno…
Já to též nevím, milá slečno,
když jsem teď láskou opilý.
Však nežiju jen pro chvíli,
pro náhody,snad i pro rébusy…
Já dobře vím, že skončit musí
náš sen o lásce “nekonečné”.
Chtít tvrdit opak je dvojsečné-
tak nelétejme nad oblaky…
Skončí i zázrak nad zázraky-
až jednou skončí naše jsoucnost
skončí i láska. Měj k ní vroucnost!
Pak začali se chovat “jsoucně”
a líbali se-ó, jak vroucně…
JISKŘIVÉ RÁNO
Jiskřivé ráno na horách…
Tu krásu nejde vítat v bačkorách…
Mám velkou radost, ale také strach
o to aby to tu tak krásně jiskřilo
i za pár let- a nás přežilo…
STAREJ TRAMP OD SÁZAVY
Jsem starej tramp a už mi loupe v zádech,
kůže mi už scrkla, zhědla od kouře,
osady už znám skoro ve všech pádech-
jednou jsem dole, jindy nahoře.
Přátele dva mám- kytaru rozvrzanou
a starýho Bleska, co už není blesk.
Pro ty dva musí jít vše stranou-
to by mě popad hroznej vztek a stesk.
Kytara a Blesk jsou lepší než lidi
kytara zalká a Blesk zaštěká.
Za lidi se člověk často stydí,
Pro samej mamon nevidí člověka...
Jsem starej tramp- nic tu nezůstane
po mně až jednou Pán mě zavolá
Bleskovi snad jedna slza skane
a i kytara se mého sluchu dovolá.
Poslyšte lidi, život je tak kásnej,
ale ne všude, nejvíc v přírodě.
Jsem sice vandrák, ale jsem moc šťastnej,
že jsem se poddal týhle výhodě.
Láska k přírodě je jako flek mastnej
co se nerozpustí na žádnej vodě
a jestli k tomu cíl je vám ouplně jasnej
před bohatsvím přednost dáte svobodě.
Tohle vyprávěl mi kdysi na Sázavě
starý tramp jménem... co na tom záleží.
Báseň jsem složil právě k jeho slávě,
kytary a Bleska. O víc tu neběží..
Dál trampové- jak vlci samotáři
budou se toulat kopci, údolím
s kytarou, se psem- až jim plány zmaří
zubatá s kosou. Jen té to dovolím....
JESENÍKY
Vy krásné hory zdravím vás-
a budu dlouho chválit, zdravit.
Ten kraj má v sobě tolik krás
že čas bych tu chtěl pozastavit
a věčně z vrcholků se kolem dívat..
O Jeseníkách chtěl bych zpívat,
kdybych uměl vládnout štětcem
volil bych barvy hýřivé a syté.
Vy co to znáte, tu krásu pochopíte
a jako já tu krásu velebíte.
Vy hory velebné jste balzám na duši
a duše citlivá to snadno vytuší
že ten kraj moravský si musí zamilovat
i duše natvrdlá- nač nad tím meditovat
zde v kraji kouzelném, nad nímž Praděd vládne
a v kterém každý den i srdce naše mládne,
že všichni toužíme zase se sem vracet
krásu tu velebit, naději neztrácet,
velkou chuť k životu načerpat poznovu
a vždy tu posílit svou lásku k domovu..
Zdravím vás milé Jeseníky
za vřelé přijetí- vřelé díky.
NA PRADĚDU
Dnes se mi splnil odvěký velký sen
z Pradědu uvidět slezský kraj dokola.
Já cítil se tu jak znovu narozen
měl jsem chuť znovu žít, mít sílu sokola,
Nad kraj se moci vznést
a z výšek nadhvězdných
vzdát kraji tomu čest
z vrcholu Praděda. Už jaději jsem zas ztich
abych tu krásu ani slovem neporušil.
Praděd je krásnější, než jsem snil a tušil....
VZPOMÍNKA NA REJVÍZ
Jezírka mechová
člověk k vám nechová
svůj obdiv zbytečně.
Vždyť vy jste skutečně
zázrakem přírody.
A dobré pohody
tu zažil víc než dost.
Teď ódu na radost
zpívat chci- smutku zmiz!
S radostí vzpomínám na Rejvíz
z celého srdce a vždy rád.
Jen vrátit čas- a býti znovu mlád
a vždy dle své libosti své volby možnost mít-
Pak bych šel na Rejvíz a chtěl bych tady žít...
BÍLÁ OPAVA
Jakou barvu má vlastně voda?
Bílou, černou- či něco mezi tím?
Přesně to nevím, a je to škoda-
že k barvě vod vztah zvláštní necítím..
Vím jen, že většinou je voda tmavá
o světlé vodě vím však přece,
tu vodu unáší si řeka dravá-
v Bílé Opavě-krásné řece.
Nad chatou Barborkou ta řeka vzniká,
valí se údolím a balvany chce rvát
a voda bělostná bláznivě si stříká,
pak střemhlav vrhá se na Velký Vodopád
až dolů dopadne bláznivě se tříští
stejně jak myšlenky, co mi v hlavě pění
v obdivu té krásy i všech věcí příštích..
Je voda bláznivá? Je-a nebo není?
Však Bílá Opava o tom nic nepoví,
k Vrbnu si pospíchá, skoro nic nevidí
ani dva milence, co se tu v mechoví
vášnivě milují a vůbec se nestydí.
A Bílá Opava jim tu vždy nabízí
kraj kolem kouzelný, skoro jak v pohádce-
jinocha vybízí: „neváhej markýzi
a s milou vydej se ke Karlově studánce.
Zde ten klid lázeňský je šitý na míru
pro mládí, pro lásku a také pro řeku
V Karlově studánce s kostelem v empíru
vždy najdeš zvláštní vztah k přírodě, člověku.
A pevně věříš , že lidé tu nejsou zlí,
že se vpřed valí jen jak řeky vodopád,
Vždyť dravým řečištěm úspěšně proklouzli
váží si života: Tak je měj za to rád
Měj vždy rád přírodu- ta je tou nádobou
co je v ní místa dost pro lesy, pro řeky
pro domov člověka co má být ozdobou
a hnacím motorem Života- na věky....
BÁSNĚNÍ
Básnění- je něco jako dar
,jež někomu dáš k vánocům,
a ať už jsi mlád a nebo stár,
tak nemůžeš dospět ke koncům.
Básnění- je jak zasnění,
je to sen, touha, skutečnost,
lítost i radost k zbláznění,
cit odvaha a statečnost.
Básnění- až strach nahání,
vždyť verše se musí umět číst.
Je potřeba stejné nadání
psát i číst,v tom jsem si jist.
Básník cit mění ve slova,
tím básnění je poslání.
Zde platí pevná osnova,
chce to mít také pokání.
Člověk, který chce “rýmovat”
Od počátku až do konce
musí mít život, lidi rád,
musí mít lidské proporce…
Člověk však nikdy nevyzpívá,
jak je na světě překrásně,
básník se jak vy na svět dívá,
a city své vloží do básně…
TAK ŽIJTE V KLIDU, BÁSNÍCI
Mám vás rád,verše ze šuplíku,
který se nadýmá, vy chcete ven
výsledky krásných okamžiků…
Jsem naštvaný, či spokojen?
Jste produktem duše mé a nitra
o vás bych chtěl se děliti,
však odkládám to, stále říkám: ZÍTRA
Teď ale ven, vy prevíti!!
Jste možná naivní- řeknou o vás laici,
do neperspektivních vás zařadí kritici,
a já- ač nevím, jakou máte šanci
s odvahou svázal z vás svou první kytici.
Věřím, že nedělám jen zbytečnou práci…
TAK ŽIJTE V KLIDU, PÁNI BÁSNÍCI!!
Zdenda Hláška
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář