Naše možnosti, Poznání
1. 5. 2007
Naše možnosti
Jaké možnosti máme v naší závislosti
v období,kdy končí naše pijácká kariéra,
v období,kdy chceš už říci dosti-však brání ti v tom bariéra
bázně a strachu, studu a úzkosti,
kdy člověk je sám se svou slabou vůlí
oděn tak lehce,že až mráz jde na kosti
a člověk se stává obětí stresů, lží a zvůlí,
Jež ho obejmou jako pevný kruh-
tisknou ho, dusí a nelítostně škrtí,
že tím slábne tělo,ale hlavně duch
a člověk pak spěje do náruče smrti
co na něj ze všech koutů sahá…
Potom přestává už všechna legrace
a v této chvíli je každá rada drahá…
Co se závislostí? Boj či ovace?
A pak ten boj začne- boj se závislostí
a se sebou samým-zvyky,zlozvyky,
vždyť závislost má v sobě hodně ukrutnosti
a nedělá s nikým žádné cavyky.
To se jí to bojuje s oslabeným tělem,
ale hlavně duchem,co je v útlumu,
kdy člověk je sám a již smířen je s ortelem
a propíjí už zbytek svého rozumu…
To se jí to bojuje, vyhrožuje třaská,
s tou ubohou troskou bez cti,bez cíle-
z jejíhož slovníku zmizlo slovo ”láska”,
které nahradilo slovo “promile”…
Ale rozum lidský, ten těžko se dá propít,
což je výhoda nás lidí na světě,
že každý opilec vždy se může vzchopit,
by nežil život horší zvířete…
Kdo tuhle skutečnost rychle nepochopí-
což jen dokazuje recidivou každou,
tak takový člověk se už těžko vzchopí,
a skončí moc špatne-když ne sebevraždou…
Což není sebevraždou vědomě se ničit,
znovu týrat sebe i své okolí?
Kdo chce abstinovat, ten se musí cvičit,
by ho nesložilo v světě cokoli.
Ten se musí poprat se svou závislostí!
To nestačí jen říkat: Já pít přestanu…
Jenom ten se dobře abstinence zhostí,
kdo odloží lenost, nechuť na stranu!
Dobrou věc tu, věřte, propagovat nechci,
chce to jen se nebát, a kus rozumu…
Jenom ten, kdo zvolí stálou abstinenci
dosáhne, že jeho závislost bude v útlumu.
Závislost je nemoc, ne však jako každá,
Buď se léčit začneš- nebo sebevražda!
To, co teď řeknu, není žádná podlost
a já vůbec, věřte, vás teď strašit nechci,
my lidé závislí máme dvojí možnost:
buď se sami vraždit- nebo abstinenci.
Raduji se s vámi vždy,přátelé mí milí,
když se s vámi občas scházím ve zdraví,
že jsme sobě správou cestu vyvolili.
To ostatní se až časem napraví.
Poznání
Teď dobře víme; dřív jsme hodně pili,
pak jsme s tím přes noc přestali.
Přesto jsme se tak moc nezměnili,
a světci se z nás vůbec nestali…
Dost je v nás ještě zlozvyků z dob pití…
Stále musíme se na pozoru mít-
stačí jedna chyba a vše se nám zřítí…
Chce to ostražitost,dát si dobrý pozor
na staré chyby je naše povinnost
a s pomocí Klusu, kde přátelé jsou, dozor
pak nezklameme. A to je snad dost…
Jaké možnosti máme v naší závislosti
v období,kdy končí naše pijácká kariéra,
v období,kdy chceš už říci dosti-však brání ti v tom bariéra
bázně a strachu, studu a úzkosti,
kdy člověk je sám se svou slabou vůlí
oděn tak lehce,že až mráz jde na kosti
a člověk se stává obětí stresů, lží a zvůlí,
Jež ho obejmou jako pevný kruh-
tisknou ho, dusí a nelítostně škrtí,
že tím slábne tělo,ale hlavně duch
a člověk pak spěje do náruče smrti
co na něj ze všech koutů sahá…
Potom přestává už všechna legrace
a v této chvíli je každá rada drahá…
Co se závislostí? Boj či ovace?
A pak ten boj začne- boj se závislostí
a se sebou samým-zvyky,zlozvyky,
vždyť závislost má v sobě hodně ukrutnosti
a nedělá s nikým žádné cavyky.
To se jí to bojuje s oslabeným tělem,
ale hlavně duchem,co je v útlumu,
kdy člověk je sám a již smířen je s ortelem
a propíjí už zbytek svého rozumu…
To se jí to bojuje, vyhrožuje třaská,
s tou ubohou troskou bez cti,bez cíle-
z jejíhož slovníku zmizlo slovo ”láska”,
které nahradilo slovo “promile”…
Ale rozum lidský, ten těžko se dá propít,
což je výhoda nás lidí na světě,
že každý opilec vždy se může vzchopit,
by nežil život horší zvířete…
Kdo tuhle skutečnost rychle nepochopí-
což jen dokazuje recidivou každou,
tak takový člověk se už těžko vzchopí,
a skončí moc špatne-když ne sebevraždou…
Což není sebevraždou vědomě se ničit,
znovu týrat sebe i své okolí?
Kdo chce abstinovat, ten se musí cvičit,
by ho nesložilo v světě cokoli.
Ten se musí poprat se svou závislostí!
To nestačí jen říkat: Já pít přestanu…
Jenom ten se dobře abstinence zhostí,
kdo odloží lenost, nechuť na stranu!
Dobrou věc tu, věřte, propagovat nechci,
chce to jen se nebát, a kus rozumu…
Jenom ten, kdo zvolí stálou abstinenci
dosáhne, že jeho závislost bude v útlumu.
Závislost je nemoc, ne však jako každá,
Buď se léčit začneš- nebo sebevražda!
To, co teď řeknu, není žádná podlost
a já vůbec, věřte, vás teď strašit nechci,
my lidé závislí máme dvojí možnost:
buď se sami vraždit- nebo abstinenci.
Raduji se s vámi vždy,přátelé mí milí,
když se s vámi občas scházím ve zdraví,
že jsme sobě správou cestu vyvolili.
To ostatní se až časem napraví.
Poznání
Teď dobře víme; dřív jsme hodně pili,
pak jsme s tím přes noc přestali.
Přesto jsme se tak moc nezměnili,
a světci se z nás vůbec nestali…
Dost je v nás ještě zlozvyků z dob pití…
Stále musíme se na pozoru mít-
stačí jedna chyba a vše se nám zřítí…
Mějme chuť i rozum, nestačí jen chtít..
Chce to ostražitost,dát si dobrý pozor
na staré chyby je naše povinnost
a s pomocí Klusu, kde přátelé jsou, dozor
pak nezklameme. A to je snad dost…
Zdemda Hláška
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář