Interna
29. 4. 2007
Jak jsem byl rád, že nepiju.
Stalo se, co se mi dříve nebo později stát muselo, vzhledem ke genetické dispozici (všichni mí mužští příbuzné z otcovy strany po padesátce stonali na srdce) i vzhledem k mé nadváze. U mne se to začalo projevovat neustálým zadýcháváním i při minimální námaze, což jsem nejprve připisoval zmíněné nadváze. Když jsem ale už ani spát nemohl, protože vleže jsem se dusil, došlo mi, že tohle asi svépomocí nerozdýchám. Že nezbude, než sbalit si kartáček na zuby s pyžamem a nechat se odvézt na internu havlíčkobrodské nemocnice.
I stalo se. Dlužno pochválit, že havlíčkobrodská nemocnice je špičková co se týče moderního vybavení, odbornosti lékařů i svědomité péče sestřiček a jejich trpělivosti a vlídnosti k pacientům. Po několika dnech, kdy mě zkoumali a vyšetřovali, si mě paní doktorka Kodadová zavolala, aby mě seznámila se stavem té mé pumpy. Mimo jiné mi důrazně a starostlivě kladla na srdce – ŽÁDNÝ ALKOHO! - a mně při tom zaškubaly koutky úst, až jsem se lekl, aby si můj úsměšek špatně nevyložila, že snad chci zlehčovat její rady. Alkohol mě přece už několik let naprosto nezajímá.
Pak jsem si ale představil situaci, že bych dosud pil, že bych se nezbavil toho břímě, a rázem mi ztuhl úsměv. Kdybych býval nepřestal pít, patrně by se ty potíže dostavily mnohem dříve. A já bych se neodhodlal dobrovolně si sbalit to pyžamo a jít do nemocnice, vždyť – ta hrůza! – v nemocnici nemají ani hlt, ani láhev piva, cožpak to může člověk vydržet několik neděl? Takže bych to přecházel a přecházel, až by to se mnou švihlo. Pokud bych měl to štěstí, že by mě včas našli a odváželo by mě vozidlo barvy bílé, stejně by mě čekala ta hrůza a to utrpení a pokud bych sám během pár dní hospitalizace nepřišel na to, že bez pití se mi volněji dýchá, čekala by mě několikatýdenní trýzeň k nepřečkání, až mě pustí a já – přes nabádání paní doktorky – vtrhnu do hospody U Němce a bude to syčet… A zbytek života bych trávil mezi hospodou a špitálem, ostatně, ono by to trápení moc dlouho netrvalo… Nehledě na to, že bych systematicky mařil práci celého toho týmu, velmi poctivou a svědomitou práci, primářem počínaje a žákyňkami konče.
Ano, nemocnice. To je zařízení, kde si většina z nás občas pobude poté, kdy mu mládí dá vale. Jakou výhodu pak máme my, kteří nepotřebujeme alkohol k životu a nestýská se nám po něm oproti těm, kteří se bez něj nedokáží obejít o vodě je pro ně mučením. O důvod víc, proč nebýt otrokem závislosti.
-Sam Ouk-
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář